dissociate [dɪˈsəʊʃieɪt; dɪˈsəʊs-] v 1. (also disassociate) ~ yourself/sb from sb/sth бойын аулақ салу, өзін алыс ұстау ¨He tried to dissociate himself from the party's more extreme views. – Ол өзін партияның экстремистік/бірбеткей/бетпақ көзқарастарынан өзін алыс ұстағысы келді. 2. ~ sb/sth (from sth) (formal) (екі оқиғаны, адамды, тсс) ойша ажырату (opp: associate) ¨She tried to dissociate the two events in her mind. – Ол екі оқиғаның әрқайсысын көз алдына бөлек елестетуге тырысты.