incapable [ɪnˈkeɪpəbl] adj 1.шамасы келмейтін ¨~ of sth incapable of speech – сөйлей алмайтын ¨~ of doing sth The children seem to be totally incapable of working by themselves. – Балалар өздерінен өзі мүлде жұмыс істей алмайтындай көрінді. 2.кемтар, кембағал; шамасы келмейтін; қабілетсіз (opp: capable) ¨He was found lying in the road, drunk and incapable. – Ол көшеде жатқан жерінен табылды: мас, қозғалмайды. ¨If people keep telling you you're incapable, you begin to lose confidence in yourself. – Жұрт қолыңнан іс келмейді дей берсе өзіңе деген сенімді жоғалтасың.