intrude [ɪnˈtruːd] v (formal) 1. омыраулау, кеуделеу, сұғыну, килігу, ентелеу ¨I'm sorry to intrude, but I need to talk to someone. – Омыраулағаныма ғафу өтінемін, бірақ біреумен сөйлесуім керек. ¨~ into/on/upon sb/sth legislation to stop newspapers from intruding on people's private lives – адамдардың жеке өміріне газеттердің сұғынуына тыйым салатын заң 2. ~ (on/into/upon sth) мазалау, бей-жай ету ¨The sound of the telephone intruded into his dreams. – Түстерінде телефон шырылын естіп, мазасы кетті.