self-righteousness [ˌself ˈraɪtʃəsnəs] n (disapproving) өзімдікі дұрыс деушілік, бірбеткейлік ​(syn: sanctimoniousness) ♦He had a look of smug self-righteousness on his face. – Жүзінде бір паң бірбеткейлік болды.